Samotnému kurzu na Špicberkách předcházelo teoretické školení, které se uskutečnilo během víkendu 18. - 19. 6. V sídle Centra polární ekologie na JU. Školiteli byli doc. Josef Elster a doc. Oleg Ditrich.
Na Špicberkách pak účastníci v úvodu kurzu absolvovali školení bezpečnosti chování a ochrany před ledními medvědy. Součástí byla i výuka střelby na cíl a zásady používání signalizačních zařízení a vysílačky.
První část kurzu proběhla na základně Centra polární ekologie (CPE) v Longyearbyenu, kde je rovněž sídlo Norského polárního institutu (NPI). Druhá část kurzu se uskutečnila na terénní stanici v zátoce Petúnia, kam byli účastníci převezeni lodí. Účastníci pracovali ve dvou skupinách po 5 lidech. Rozdělení bylo důležité z hlediska bezpečnosti (na každou skupinu připadala jedna puška), logistiky (doprava gumovými čluny o nosnosti max. 6 lidí) i odborného zaměření každé skupiny.
První skupina se zaměřila na terestrickou ekologii a botaniku. Účastníci navštívili všechny typy mokřadů, které se v oblasti nacházejí (lotické a lentické mokřady, tající povrchy ledovců, a různé sezonní drobné terestrické mokřady, rašeliniště a tundrová stanoviště). Školitelé na nich představili zákonitosti vzniku a vývoje mokřadů a jejich živé složky.
Druhá skupina se věnovala pobřežním ekosystémům a ekosystémům mělkého moře, ornitologii a parazitologii. Školitelé přiblížili biologickou diverzitu těchto systémů a průběh výměny látek mezi mořským a terestrickým ekosystémem. Na teoretickou část kurzu navazovala praktická cvičení, terénní průzkumy, odběry vzorků vody, práce s mikroskopem a určování rostlin a živočichů.
V Norském polárním institutu (NPI) se uskutečnila odborná přednáška o výzkumné činnosti NPI na Špicberkách se zaměřením na oblast ekotoxikologie. Špicberky se potýkají zejména s dopady klimatické změny, která zapříčiňuje změny celého ekosystému, a také se znečištěním vody a půdy (vč. odpadů z moře) rovněž s negativními dopady na biodiverzitu. Problémem je i rozvoj turismu a doprava.
Během cesty byla získána četná data o výskytu ptáků a také data o výskytu celé řady rostlinných druhů na každé z navštívených lokalit. Data o výskytu ptáků budou zadána do databáze aktuálně probíhajícího mapování hnízdního rozšíření ptáků v Evropě,.
V Longyearbyenu účastníci navštívili mj. Muzeum Špicberků a získali širší znalosti o historii, osídlování, zásadních objevech, přírodě, ale i těžbě surovin na souostroví.
Za zásadní bilaterální přínos iniciativy považujeme možnost navštívit a zkoumat přírodní hodnoty polárních ekosystémů na Špicberkách a porovnat je s obdobnými ekosystémy v ČR. Nejvíce se navštívené ekosystémy podobají krkonošské tundře a rašeliništím a drobným horským jezírkům v Jizerských horách a na Šumavě. Na Špicberkách je také již možné sledovat dopady klimatické změny a obdobné reakce lze očekávat i na obdobných stanovištích v ČR. Mimořádně přínosné bylo rovněž setkání s pracovníky Norského polárního institutu a seznámení se s problémy, které norští vědci na Špicberkách řeší a to zejména v oblasti znečištění vody a půdy a ochrany přírody a biodiverzity. V neposlední řadě bylo přínosné seznámení se s vědeckými projekty, kterými se na Špicberkách zabývá Centrum polární ekologie JU.
