XIX. seminář z ekologie mokřadů a hydrobotaniky

17. února 2021, ENKI, o.p.s., Třeboň

Seminář byl pořádaný na paměť Slavomila Hejného (1924-2001)a Dagmar Dykyjové (1914-2011), a ke Světovému dni mokřadů, letos připomínajícímu 50 výročí podepsání Ramsarské úmluvy na ochranu mokřadů mezinárodního významu.

V roce 2021 proběhl seminář poprvé on-line formou a celkem bylo prezentováno 14 přednášek. V průběhu osmi hodin sledovalo přednášky přes 90 účastníků a dalších 10 lidí bylo přítomno přenosu ze zasedací místnosti ENKI. Prezentace sledoval v ENKI i Hony Květ, který stál u zrodu tohoto semináře v roce 2002 a jeho věcné připomínky, postřehy a zejména odborné rady jsou vždy přínosem. V úvodní přednášce Hony spolu s Libuší Vlasákovou z MŽP připomněli historii ochrany mokřadů v ČSSR a Ramsarskou úmluvu. Pokračovaly přednášky na různá témata např. důvody pro zákaz používat lovecké střelivo a rybářská závaží obsahující olovo, obnovu rašelinišť na Třeboňsku, obnovu pramenišť a přirozených drobných vodotečí na Šumavě, rozklad rašeliny po odvodnění rašeliniště, vliv redukované rybí obsádky na počty vodních ptáků, stav NPR Lednické rybníky, vliv období sucha na chemismus rybníků, ochranu perlorodky říční ve Vltavě před znečištěním vody, nebezpečí vznikající vypouštěním „odlehčené dešťové vody“ (tj. smíšené s neošetřenou splaškovou vodou) do vodní sítě z městských kanalizací, včetně třeboňské, úkoly Botanické zahrady (Sbírky) vodních a bažinných rostlin při Botanickém ústavu AV ČR v Třeboni.

V odkazech jsou uvedeny pdf prezentace.

Těšíme se na další setkání za rok v ČB a srdečně Vás zveme v únoru 2023 na setkání v Třeboni.

Organizátoři z ENKI, o.p.s.

Česku pomůžou v boji se suchem zbytkové jámy po těžbě uhlí

Nedávno jsme byli požádáni, zda bychom mohli nějak komentovat naše občasné tvrzení, že jezera v jamách po těžbě uhlí představují strategickou zásobu kvalitní vody a že za dobu své existence (předpoklad desítek tisíc let) budou větším finančním přínosem než samotná těžba uhlí. V krátké diskusi s autorem příspěvku jsme zmírnili představy o jejich zásadním vlivu při řešení současného sucha. Po troše počítání ale potvrzujeme, že paralela se středověkými budovateli rybníků, kteří nemohli počítat, jak dlouho jejich díla přetrvají a jaký mnohostranný přínos pro krajinu budou znamenat, není lichá. Ať už rekreační využití při minimálním přítoku nebo zlepšení kvality vody do jezer přivedené a následně odebírané tu hodnotu vytěženého uhlí po čase skutečně překoná.