Tato teorie se opírá o kritický rozbor historie přírodních věd, o matematiku komplexity a zejména o teorii disipativních struktur a teorii sebeutváření. Zdůrazňuje nutnost holistického vidění světa a přechodu k systémovému přístupu, tedy k chápání světa jako sítě vzájemně propojených a na sebe působících vztahů – od buněk a pletiv přes organismy, ekosystémy a sociální systémy až k planetárnímu systému Gaia. Kniha je neocenitelným pramenem informací a myšlenkových podnětů pro toho, kdo se zajímá o interdisciplinární oblast biologie a teoretické fyziky a snaží se najít uspokojivé vysvětlení jednoty živé a neživé přírody a filozofický základ pro vytváření trvale udržitelné společnosti.