obsah v přípravě

Na plochu jednoho m² horní vrstvy atmosféry dopadá za sekundu v průměru 1367J sluneční energie. Při průchodu atmosférou je sluneční záření částečně absorbováno plyny a vodní parou, dále se absorbuje a odráží na prachových částicích a aerosolech. Záření, které dopadá na zemský povrch, se skládá ze dvou složek: přímé a difúzní. V jasném letním dnu dopadá v našich zeměpisných šířkách na každý metr čtverečný povrchu 800 - 1000 W sluneční energie, tomu odpovídá v průměru 4 - 6 (max. 8) kWh. Příkon sluneční energie na jeden metr čtverečný v létě je tedy srovnatelný s příkonem elektrického vařiče.

Optickým rastrem rozumíme opakovaný vzor, nanesený na vnitřní plochu skleněné tabule, který odráží či láme do požadovaného směru paprsky přímé složky slunečního záření. Optický rastr působí vždy jako separátor přímé a difúzní složky slunečního záření. Difúzní složku propouští prakticky beze změn a umožňuje pracovat se složkou přímou.

Rastrové čočky zabudované ve střešní konstrukci či fasádě stavby zajišťují přirozené a rovnoměrné osvětlení interiéru a umožňují kombinovat pasivní a aktivní využití sluneční energie pro ohřev interiéru, vody a otop.

Produkce a zpracování bioplynu patří mezi dlouho známé a využívané technologie získávání energie z obnovitelných zdrojů. Za bioplyn se označuje směs metanu a oxidu uhličitého, která vzniká při anaerobní fermentaci (kvašení bez přístupu kyslíku) organického materiálu, biomasy. Tato biomasa je různého původu, nejčastěji jde o odpady ze živočišné výroby (kejda, hnůj), čistírenský kal nebo zbytky z potravinářského průmyslu. V poslední době se o bioplynových technologií hovoří i v souvislosti s využitím rostlinné biomasy pro produkci bioplynu.