Ve druhé polovině 20. století se v souvislosti s intenzifikací chovu kapra a celkovou intenzifikací zemědělství výrazně zvýšil přísunu minerálních živin do vodních nádrží. Úživnost (trofie) vody byla navíc záměrně zvyšována aplikací minerálních hnojiv, intenzivním vápněním, organickým přihnojováním a aplikací krmiv. To umožnilo na jedné straně zvýšení hustoty obsádek a tedy produkce ryb (několik stovek kg/ha oproti 50 až 100 kg/ha dosahovaným ve 30. letech 20. století), na straně druhé se však výrazně změnil chemizmus vody a došlo ke snížení druhové rozmanitosti (diverzity) rybničního ekosystému. Trend vysokých obsádek, který dosud přetrvává, je z hlediska vlivu na biologickou hodnotu rybničních ekosystémů značně nešetrný. Navíc nepříznivě ovlivňuje i vlastní efektivitu rybářského hospodaření.

Obohacení prostředí o živiny, vedoucí ke zvýšení jeho úživnosti (trofie) a produktivity, nazýváme eutrofizací. Vysoce úživné (eutrofní a hypertrofní) rybníky s vysokými obsádkami se vyznačují řadou nepříznivých fyzikálně-chemických a biologických vlastností, jako je:

• nadměrná koncentrace dusíku, fosforu a organických látek,
• vysoká biomasa fytoplanktonu především řas a sinic (silný vegetační zákal či vodní květ),
• dlouhodobá přítomnost drobného zooplanktonu a absence větších potravně cenných druhů,
• malá průhlednost vody,
• primární přemnožení vodních rostlin později vystřídá nedostatek natantní a ponořené vegetace a úbytek příbřežních porostů,
• nápadně malé množství vodního ptactva,
• celkově nízká druhová diverzita.

Dlouhodobě udržitelný stav rybničního ekosystému lze realizovat pouze cíleným rybníkářským obhospodařováním s účelově volenou rybí obsádkou. Pro zachování a obnovu biologické hodnoty rybníků byly vypracovány postupy, které umožňují eliminovat nežádoucí projevy rybářské intenzifikace, aniž by došlo k významnému ohrožení hospodářského efektu. Jde o optimalizaci hustoty a skladby obsádek, optimalizaci materiálových vstupů, střídání odchovu různých věkových kategorií ryb, letnění či zimování rybníků. Řadu rybníků tak lze navrátit do biologicky hodnotného stavu v poměrně krátkém časovém úseku (v některých případech stačí jedna sezóna) i bez finančně náročných zásahů a beze změny trofie.

Obr. 1

Je-li ekosystém nádrže dlouhodobě vystaven zvýšené trofii, dochází po období výrazného zvyšování primární produkce k následnému rozkladu odumřelé biomasy. To vede k vyčerpání kyslíku z vody a sedimentu. V důsledku anoxie může dojít až k úhynu vodních živočichů ke zhroucení vodního ekosystému. Za nedostatku kyslíku dochází také k dalšímu uvolňování živin vázaných v sedimentu. Kromě přísunu živin z vnějšího prostředí je tak voda obohacována také živinami z vnitřních zásob. Hovoříme potom o vnějším a vnitřním zdroji živin.

Na neúnosném zvýšení primární produkce se podílí především zvýšená dostupnost fosforu, který za přirozených podmínek limituje produkci rostlinné biomasy. Jedním ze způsobů sanace eutrofních nádrží je proto vysrážení fosforu z vody a sedimentu pomocí sloučenin hliníku či železa. Do sedimentu se mohou aplikovat zároveň dusičnany (dusičnan vápenatý, Ca(NO₃)₂), které působí za nedostatku kyslíku jako oxidační činidlo (redukují se) a podporují tak rozklad organické hmoty v procesu denitrifikace (mikrobiální proces, při kterém dochází ke konečné oxidaci organické hmoty za vzniku molekulárního dusíku (N₂) a oxidu uhličitého).

Nedostatek kyslíku způsobený rozkladem organické hmoty může být kompenzován umělým provzdušňováním. V mělkých jezerech se uplatňuje metoda rozptýleného provzdušňování-destratifikace (DA/D), v hlubokých stratifikovaných jezerech a přehradních nádržích se uplatňuje metoda HYPOX, zajišťující provzdušňování sedimentu, aniž by došlo k porušení přirozené stratifikace.

Nejradikálnějším způsobem obnovy vodní nádrže je odstranění sedimentu bohatého na živiny. Toho lze dosáhnout jednak tradičním vyhrnutím z vypuštěné nádrže, jednak moderní metodou pomocí sacího bagru, který umožňuje odstranit sediment za plného stavu vody. Použití sacího bagru je ekologicky vhodnější, umožňuje selektivní odstranění určené vrstvy sedimentu a při vhodném použití je i levnější.

Obr. 2: Sací bagr pro odsávání sedimentu na dně nádrží

Všechny zmíněné metody působí proti přísunu živin z vnitřních zdrojů. Z dlouhodobého hlediska má však smysl uplatňovat tyto metody pouze tehdy, podaří-li se zároveň snížit vnější přísun živin na úroveň blízkou stavu před eutrofizací. Společnost ENKI o.p.s. se dlouhodobě zabývá možnostmi šetrného managementu rybníků a zlepšování kvality rybničních vod zatížených příliš velkými koncentracemi živin. Pro vysoce úživné rybářsky obhospodařované rybníky byly vypracovány postupy, které umožňují zlepšit kvalitu vody beze změny její trofie, především omezením přísunu hnojiv a krmiv a vhodnou změnou velikosti a složení rybí obsádky.

Další informace: Restoration of pond ecosystems and adequate management of pond preserves in the Czech Republic – presentation (7th INTECOL International Wetlands Conference, Utrecht, the Netherlands)

Příklady aplikace šetrného rybničního hospodaření a obnovy nádrží zatížených živinami prováděné společností ENKI o.p.s.

Rybník Řežabinec
Rybník Řežabinec (NPR) v Jižních Čechách byl počátkem 90. let v kritickém stavu. V důsledku intenzivního organického hnojení a silné obsádky kapra došlo k silnému ústupu emerzní (vynořené) vegetace z vodní plochy a k úplnému zastavení regenerace rákosu. Silně poklesly i stavy vodního ptactva bezprostředně vázaného na ekosystém rybníka. Po úpravě slovitelnosti rybníka, zastavení organického přihnojování a díky postupnému snižování velikosti rybí obsádky se obnovila bohatá potravní nabídka. Příbřežní rákosiny se zacelily a rozrostly. Počátkem letního období lze na rybníce opět pozorovat masový výlet imág pakomárů, která jsou potravou pro drobné ptáky rákosin. Od konce 90. let je Řežabinec opět významnou lokalitou pro pobyt a reprodukci vodního ptactva.

Rybník Velký Tisý
Velký Tisý (NPR) na Třeboňsku je významné tahové shromaždiště vodního ptactva a velice cenné území z botanického hlediska. V posledních 20ti letech došlo k významnému snížení rozsahu rákosin v důsledku intenzivního rybničního hospodaření. V roce 1998 se začalo s omezováním hospodaření. Nejprve byla vyloučena aplikace veškerých hnojiv, aniž by došlo ke změně trofické úrovně nebo potravní nabídky a nepříznivému ovlivnění produkce ryb. V roce 1999 byla před jarním nasazením obsádky oddělena pletivem Přesecká zátoka od hlavní části rybníka. Do zátoky byla nasazena nízká obsádka lína a dravých ryb. Již první rok se projevily viditelné výsledky. Byl zaznamenán rozdíl velikostního složení zooplanktonu mezi zátokou a hlavní částí rybníka. Objevil se masový výlet pakomárů, zvýšila se početnost plžů. Zlepšení potravní nabídky pro ptactvo umožnily celoročně vysoké stavy vodních ptáků. Začaly se viditelně obnovovat a zacelovat okrajové rákosiny. Ačkoliv se jednalo pouze o kompromisní řešení, byla doložena velmi rychlá reakce rybničního ekosystému na příznivě změněné podmínky.

Rybník Vajgar
Původně raně středověký rybník Vajgar o ploše přibližně 40 ha leží na území Jindřichova Hradce (23 tisíc obyvatel). Silné zatížení živinami, provázené každoročním masivním rozvojem vodního květu sinic bylo shledáno jako dále neúnosné. Průzkum ukázal, že dno rybníka pokrývá asi 300 tisíc m3 černého (chemicky redukovaného) zvodnělého bahna s vyšším obsahem organických látek (15 - 20 % v sušině), které je významným vnitřním zdrojem živin (zejména fosforu). Rybník Vajgar nelze dlouhodobě vypustit vzhledem k riziku narušení statiky okolní historické zástavby, proto byla pro obnovu rybníka zvolena metoda odsávání bahna za plného stavu vody pomocí nového typu sacího bagru. Projekt byl financován městem Jindřichův Hradec za podpory Okresního úřadu a Ministerstva životního prostředí ČR. Odsávání sedimentu začalo v srpnu 1991 a bylo ukončeno koncem roku 1992. Bohužel následující vývoj ukázal, že ani tento radikální zásah nemá dlouhodobý efekt, pokud nedojde k současnému omezení přísunu živin z vnějších zdrojů. Chceme-li omezit přísun živin do vodotečí a vodních nádrží, je třeba omezit množství živin, které se v povodí uvolní, ať již ze zemědělské půdy či různých bodových zdrojů znečištění, a zároveň se zaměřit na jejich recyklaci, tedy návrat zpět do půdy. Významnou úlohu v tomto úsilí hraje obnova či tvorba mokřadů, které mají schopnost zadržovat vodu a živiny a zlepšovat kvalitu odtékající vody.

Máchovo jezero
Tzv. Máchovo jezero o rozloze 284 ha je ve skutečnosti rybník původně postavený ve 14. století. V důsledku nevhodného zemědělského i rybníkářského hospodaření a rozsáhlé rekreační činnosti zde došlo v posledních letech k výraznému znečištění vody a sedimentů rybníka živinami a k následnému přemnožení toxických sinic. Hygienický stav vody byl nadále natolik neúnosný, že v roce 2004 bylo v Máchově jezeře zakázáno koupání. Vzhledem k tomu, že je Máchovo jezero významnou rekreační oblastí severočeského regionu, byl hledán postup umožňující co nejrychleji obnovení rekreačních funkcí rybníka. Z tohoto důvodu se přistoupilo k velkoplošné aplikaci srážedla PAX-18, které se běžně používá k úpravě pitné vody. Srážedlo PAX-18 (Polyaluminium chlorid) vysráží nejen drobné sinice, ale také ve vodě rozpuštěné fosfáty, které růst sinic podporují. Ačkoliv je tento zásah pouze bezprostřední a celkové ozdravění ekosystému rybníka bude dlouhodobým procesem zahrnujícím také změny praktik hospodaření v celém povodí a odstranění znečištěného sedimentu, bylo dosaženo výrazného zlepšení kvality vody. Společnost ENKI, o.p.s. se podílela na návrhu celého zákroku včetně související regulace rybí obsádky a výstavby hráze pro sedimentaci organického materiálu a zajišťovala monitoring celého zásahu (soustavné vzorkování a rozbor vody, stanovení koncentrace hliníku a výskytu sinic i zooplanktonu atd.).

Další příklady
Dále společnost ENKI, o.p.s. provedla odborné studie pro odstranění sedimentu (odbahnění) na rybníce v Telči, v Kamberku a na Kamencovém jezeře v Chomutově. Následně proběhlo odbahnění pomocí sacího bagru provozovaného firmou ENKI, o.p.s., Třeboň. ENKI, o.p.s. zpracovala rovněž studie pro odbahnění rybníků Novozámecký (NPR) a Řežabinec (NPR) pro potřeby Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), ČR. Novozámecký (NPR) rybník na Českolipsku je příkladem celkového významného zlepšení rybničního ekosystému, který je jedním z nejvýznamnějších ornitologických lokalit v ČR. Po dvojím zimování a úpravě obsádky se mimo jiné významně zlepšila diverzita vodních rostlin. Objevila se i zvlášť cenná voďanka (Hydrocharis morsus-ranae).